Vynález hromosvodu byl jednou z prvních technických vymožeností, která lidem zlepšovala život. Pomáhala zabránit požárům zaviněným bleskovými výboji. Jestliže blesk zasáhl dřevěný dům se slaměnou střechou, bylo velmi pravděpodobné, že jej zachvátí ničivý požár. První hromosvod se na domě v Příměticích u Znojma objevil již v roce 1754, instaloval jej tam Prokop Diviš, který je také považován za objevitele hromosvodu, a v podstatě se na jeho principu nic zásadního nezměnilo dodnes.
Jakmile se v atmosféře objeví bleskový výboj, který má elektrický potenciál přibližně 25 tisíc Voltů, má tendenci zasáhnout vysoko položené body v krajině, a jestliže je na domě k dispozici hromosvod, je velmi pravděpodobné, že blesk si vybere právě tento cíl a vyhne se tím konstrukci střechy, krovům, okapům, zábradlí, balkonům, terasám, oknům a dalším stavebním prvkům. Výrazně se tím snižuje riziko vzniku požáru, ovšem pouze pod podmínkou, že je hromosvod správně nainstalován, je nepoškozený a funkční.
Hromosvod se skládá ze tří částí, z jímače (například ocelové tyče), svodu (ocelového lanka) a uzemňovacího prvku (kovové pásky, desky či dráty). Hromosvody se vyrábí buď z pozinkované oceli, která lépe odolává korozi, než běžná konstrukční ocel, anebo ze slitiny hliníku či z mědi.
Hromosvody se musí pravidelně revidovat, neboť jestliže je zařízení poškozené, neplní správně svou funkci a je to pak v zásadě totéž, jako když hromosvod na domě není, a někdy dokonce vadný hromosvod může blesk svést do nebezpečných míst a být příčinou požáru. Každý hromosvod má proto také tzv. zkušební svorku, což je místo, kde se rozpojí lankový svod a může se odtud pohodlně měřit zemnící odpor.
Důležité je také vědět, že každý zájemce o novostavbu rodinného domu musí mít nejen na domě hromosvod, ale musí být také zakotven v projektové dokumentaci určené ke kolaudaci stavby.